Do hráčů zase můžeme vložit ty nejvyšší ambice, věří trenéři českých juniorů
Výkony a výsledky juniorských výběrů na světových šampionátech vynesly v posledních pěti letech české výpravě vždy zlatou radost. O to těžší pozici má ale každý další ročník! Je předem jasné, že na českou juniorku se teď bude chtít každý soupeř vytáhnout. Trenéři týmu Jiří Suhrada s Ivanem Tomaštíkem ovšem stejně jako každý rok vybírali kádr podle svého nejlepšího svědomí a v Toulouse budou Češi znovu mířit na vrchol.
Pětkrát za sebou jste získali titul mistrů světa a teď už si každý říká, že jste jasný favorit. Jak se dá s takovými očekáváními vypořádat?
Suhrada: Špička je vyrovnaná a my každý rok čekáme, jak se na nás ostatní nachystají. Sílu soupeřů neznáme. Co se týče našeho týmu, každý ročník kluků je jiný, ale samozřejmě jsme se snažili vybrat z republiky to nejlepší, co inline hraje. Všechno to jsou hokejisti.
Tomaštík: Je tam několik týmů, které si myslím, že mohou získat titul mistrů světa. Kanada, Amerika, Česko, Francie, může to být i Británie, Kolumbie se strašně zlepšila… Možná i Španělsko a Itálie. Důležitý je post gólmana, který v minulosti hájili Hrachovina, Kašík a Brabec, kteří jsou teď i v reprezentaci mužské. Letos máme Stojara, který tady byl i loni, a Langera. Je otázka, jestli potvrdí to, co předvedli jejich předchůdci.
Jak jste v průběhu roku sledovali hráče?
Tomaštík: Projezdili jsme si turnaje juniorské extraligy. Spousta hráčů působí i v mužské kategorii, kde taky s Jirkou jezdíme. Myslím, že jsme vybrali kádr spravedlivě jako každý rok a že do hráčů zase můžeme vložit ty nejvyšší ambice.
Tohle téma hodně souvisí s kvalitou mládežnických soutěží. Myslíte si, že úroveň juniorské extraligy stoupá?
Suhrada: Letos bych zrovna nedokázal tvrdit, že by šla nahoru. Troufám si říct, že v minulosti byly některé ročníky silnější. Ale realita může být zase úplně jiná. Naopak ty mladší kategorie, hlavně přípravka a mladší žáci, šly podle mě letos trochu nahoru.
Tomaštík: V juniorce byly dřív ročníky, kde byl třeba Holík, Klhůfek, Šenkeřík, Kašík, Hrazdira, Buchtele, Loskot… To jsou všechno kluci, kteří teď hrají v mužské kategorii a za reprezentace. Takže některé ročníky byly opravdu silné.
Měli jste mezi nominací a odjezdem čas na společný sraz?
Suhrada: Termíny jsou tak narvané, že na to čas nebyl. Ale měli jsme před nominací výběrové modelové utkání v Chrudimi.
Tomaštík: Rozhodli jsme se v juniorské kategorii udělat to, co mají i muži, all-star game východ proti západu. Tam jsme pozvali širší nominaci asi čtyřiadvaceti hráčů, ze kterých se vybralo těch čtrnáct nejlepších.
Pojďme teď už k samotnému šampionátu. Ve skupině máte Španělsko, Mexiko a Austrálii, dá se nějak posoudit síla této skupiny?
Suhrada: Já bych to ani nesoudil. Spíš půjde o specifika hřiště, ať už jde o jeho rozměry, nižší mantinely nebo sítě za brankami. Na to si budeme muset zvyknout.
Tomaštík: S tím bychom mohli mít trochu problém.
Suhrada: Všichni kluci jsou zvyklí hrát na ploše, kde jsou plexiskla. Ale tohle budou mít všechny týmy stejné, i když je pravda, že Francouzi na tom hrají celoročně. Máme pondělní trénink a úvodní zápasy na to, abychom si zvykli.
V minulých letech býval program mistrovství nabitější než letos. Je dobře, že máte co den, to vždy jen jeden zápas?
Suhrada: To vyplynulo ze situace podle počtu účastníků. Ale v minulosti ani nebyl problém, když jsme hráli dva zápasy za den. Co si pamatuju, bylo to v týdnu maximálně dvakrát.
Tomaštík: Kluci jsou stoprocentní hokejisti, takže jsou zvyklí na zátěž. Navíc jdou do hry z letní přípravy a myslím, že po fyzické stránce problém nemají.
A nebyly problémy s uvolňováním hráčů?
Suhrada: Až na jednoho hráče, kterého nebudu jmenovat, problémy nebyly. U mužů je to trochu jiné. Samozřejmě nechceme dělat nic za zády klubových trenérů a u všech hráčů si to musíme s jejich trenéry vyřídit. Pokud hráče nepustí, bohužel nejede.
Už máte bohaté zkušenosti s turnaji v inline hokeji. Jak si myslíte, že bude mistrovství na francouzské půdě připraveno po organizační stránce?
Tomaštík: Byl jsem v roce 2005 s mužskou reprezentací v Paříži. Organizace byla dobrá, hrálo se v hale Bercy. My ale každopádně víme, co můžeme od federace FIRS očekávat. Pokud se to nekoná v Česku, nemůže kvalita organizace dosáhnout takové úrovně, jako kdyby se hrálo u nás. Ale myslím, že to bude lepší než v Americe. Nejlepší organizace podle mě byla v Kolumbii a Itálii.
Suhrada: Vždycky záleží na pořadateli, jaké vybere místo. Teď jsou podmínky trochu specifické, co se hřiště týče, ale je to pro každého stejné a musíme se s tím zkrátka poprat.
Tomáš Kazlepka (manažer týmu): V neděli jsme se byli do haly podívat a organizátoři se snažili každému vyjít vstříc, celkem kmitali. To nebývá pokaždé zvykem.