Martin Mecera: Titul může vyhrát kdokoli z elitní osmičky

Martin Mecera: Titul může vyhrát kdokoli z elitní osmičky

Čeští inline hokejisté jdou na věc! Je tady úplně poslední událost ročníku 2014, na kterou se oprávněně těšíme – národní tým totiž zahajuje svou cestu světovým šampionátem FIRS, který loni ovládl. Jak manažer týmu Martin Mecera vysvětluje, Češi samozřejmě nemůžou mířit jinam než za obhajobou, ale v historicky nejširší světové konkurenci je čeká hodně náročný úkol.

Jak se změnila sestava českého týmu oproti minulému roku?
Využili jsme střední generaci, která byla loni v týmu a vyhrála titul mistra světa i bronz na Světových hrách, a doplnili jsme ji loňskými a předloňskými mistry světa z juniorky. To je ten hlavní rozdíl. Důvod je naprosto jasný, chceme hrát dynamický a agresivní inline hokej.

Na kterých hráčích bude výkon stát především?
Patrik Šebek, Petr Kafka, Marek Loskot, Michal Šimo… To jsou ti hráči, kteří loni mužstvo táhli. Tým je doplněný o stálice typu Martina Tvrzníka a potom samozřejmě o dravé mládí. To jsou Martin Fiala, David Bernad, Petr Šenkeřík nebo Lukáš Buchta. Očekáváme, že oproti minulým rokům bude mít tohle mužstvo daleko větší rychlost. Zkušenost prošpikovaná rychlostí a dravostí by nás mohla dostat ke kýženému cíli. Samozřejmě nechci zapomenout na brankářskou jedničku Dana Brabce, kterému kryje záda velezkušený Ondra Jirkův.

Loni ukončil svou reprezentační kariéru brankář Roman Handl. Souhlasíte, že v Danu Brabcovi jsme okamžitě našli stejně kvalitní jedničku?
Já bych chtěl zdůraznit, že Brába je jeden z těch juniorských mistrů světa, což je všechno zásluha Jirky Suhrady. Teď je na čase, abychom těch pět juniorských let, kdy jsme vyhrávali titul, přetavili do seniorské kategorie. Brába je ideální příklad toho, že to prostě jde. Samozřejmě ne každý junior se může okamžitě etablovat na seniorskou úroveň, především kvůli taktickému myšlení a určité vyzrálosti. Ale teď přišel ten čas, kdy mají kluci něco odehráno, a myslím, že na vrcholové úrovni budou konkurenceschopní i mentálně.

Patrik Šebek s Michalem Šimem odehráli letošní sezónu ve Francii. Můžou tedy týmu pomoci nejen svou zkušeností, ale i dalšími konkrétními poznatky právě z tohoto angažmá?
Patrik Šebek byl zvolen kapitánem týmu, takže od něho to samozřejmě očekáváme. Ale my jsme tu nominaci dělali i s ohledem na velikost hřiště, což je 50 na 25 metrů. Potřebujeme mít dynamické a agresivní mužstvo. Zrovna tihle hráči, kteří jsou zvyklí hrát na takových rozměrech, a někdy i menších, ostatním v podstatě ukazují, jak se má hrát. Nebo spíš, jak se hrát nemá.

Co tedy říkáte na tohle hřiště?
Máme výhodu, že se dokážeme přizpůsobit myslím totálně všemu. Naprostý základ je, aby byla kvalitní kolečka, která drží. Nám tedy drží, za což jsme rádi, protože jsme změnili značku. Z toho jsem měl trochu obavu. Co se týče velikosti hřiště, to už je potom o rychlosti myšlení.

A když je řeč o nízkých mantinelech?
Mantinely jsou ne úplně fixně dané, protože hala je víceúčelová. Ale nemyslím si, že by to byl nějaký tragický bod, který by měl něco ovlivňovat. Spíš se budeme soustředit na to, že na tomhle hřišti se není možné kamkoli schovat. Ten, kdo bude hrát celý zápas a nepoleví, dovede utkání do vítězného konce. Jakmile začne jedno mužstvo hrát super jenom do obrany a přestane hrát aktivně, bude mít problémy. Pokud se prohrává o dva, o tři góly, tak pro soupeře není příliš mnoho prostoru střádat minuty jako na velkém hokejovém hřišti.

Můžete říci, jaký byl váš program od srazu až do startu prvního utkání?
Ve čtvrtek jsme se sešli na soustředění v Černošicích, kde jsme absolvivali večerní trénink a v pátek dopolední trénink. Potom jsme se přesunuli na letiště. V sobotu jsme už najeli na turnajvý režim. Aklimatizovali jsme se, v neděli jsme měli přípravný zápas s Itálií, který jsme schválně modelovali na velice malé hřiště, aby byli hráči pod tlakem. Utkání jsme vyhráli 2:1 na nájezdy. V pondělí jsme si zahráli ještě s Argentinou, to bylo už na stadionu, a myslím, že hráči ocenili, že už jsou na něčem větším. Hrálo se jim mnohem volněji. Vyhráli jsme 5:1, to utkání bylo jenom na 30 minut hrubého času, protože víc jsme neměli prostor.

Které týmy by v Toulouse měly být nejsilnější?
Těžko říct. Z osmi elitních týmů ve skupinách A a B to podle mě může vyhrát kdokoli, o tom jsem přesvědčený. Je to umocněné i tím hřištěm. Samozřejmě domácí budou tlačeni vším, diváky počínaje a rozlosováním konče, ale Amerika, Kanada a Švýcarsko, to budou asi naši hlavní soupeři. Samozřejmě obhajujeme titul mistrů světa a moc bychom si přáli, abychom ho jako první neamerická země dokázali obhájit.

Ve skupině se střetnete postupně s Velkou Britání, Spojenými státy a Švédskem. Můžete každého z těchto soupeřů okomentovat?
Švédové, to je taková velká neznámá, protože začali jezdit po letech. Musím ale říct, že k nim přistupujeme s respektem, protože loni dokázali ve čtvrtfinále porazit Ameriku, navíc na její půdě, a určitě nepřijeli s horším mančaftem. Švédsko je hokejová země plná skvělých hráčů. Amerika se z mého pohledu trochu vrátila zpátky. Vrátili do týmu hráče, kteří tam před čtyřmi roky byli stabilně, ale pak se přestali objevovat. Nevím, jestli je to proto, že mladá generace nepřinesla výsledky, nebo si tihle řekli, že budou ještě hrát na vrcholové úrovni. Samozřejmě na každém šampionátu je to soupeř číslo jedna, dva. A potom máme Velkou Británii. Kluci, kteří za ni hrají, získali před šesti lety titul juniorských mistrů světa. Tohle je ta generace v optimálním věku pro inline hokej, což pro nás znamená zvednutý ukazováček. Pozor na to, nesmíme nic podcenit.

Jaké tedy máte na letošním mistrovství světa cíle?
Když to vezmeme zespoda, jeden ze skupiny padá natvrdo dolů a samozřejmě první úkol je tomuhle se vyhnout. Ten druhý je jít do čtvrtfinále z co nejlepšího místa. Jako obhájci titulu mistrů světa bychom byli alibisti, kdybychom si kladli jiný cíl, než se ho pokusit obhájit. Ještě jednou bych chtěl vypíchnout tu unikátnost pěti juniorských titulů v řadě, která bohužel skončila. Ale musím říct, že bronzová medaile pro nás v současné době není žádným zklamáním. Při současné kvalitě jednotlivých týmů není malých medailí.