Na tento turnaj vždycky najdeme motivaci, říká hrající trenér veteránů Tomáš Ulrich

Tomáši, titul byl obhájen a nebudeme si nic nalhávat - Pro ten jste si tady přijeli. Brali byste jako neúspěch, kdyby se to nepovedlo?
Neúspěch určitě ne. To bych rozhodně neřekl! Je vidět, že ty týmy se vyrovnávají. Dříve jsme vyhrávali zápasy větším rozdílem a dneska je to hodně vyrovnané a o to více si vážíme toho, že jsme vyhráli. Turnajem jsme prošli bez jediné porážky, tak si myslím, že jsme vyhráli snad i zaslouženě.

Bylo finále proti Italům těžší než první vzájemný zápas ve skupině?
Určitě to finále bylo o moc těžší. Trochu nám všem trochu pracovaly nervy. První zápas jsme hráli více v klidu, dali jsme dva góly, vedli jsme a celkově to bylo jednodušší. Tady jsme od začátku prohrávali a museli jsme dotahovat. Chtěli jsme hodně vyhrát.

Bylo těžké se v hlavě srovnat s tím, že kromě laciného gólu, který jste dostali, měli Italové v první půlce pouze jednu střelu na branku, zatímco český tým tlačil a přesto to bylo pouze 1:1?
To se v inlinu bohužel stává, že střílíte a prostě to tam nepadá. Ale my jsme byli pořád na puku a hráli jsme, co jsme potřebovali. Všechno bylo, tak jak mělo být, akorát jejich brankář byl výborný a do kasy to prostě nepadalo. Zaplať pánbůh, že jsme se nezbláznili, hráli jsme svou hru a povedlo se nám to otočit. Vedli jsme 3:1 čtyři minuty před koncem a věděli jsme, že to už pustit nemůžeme. Dostali jsme sice na 3:2, ale dobře jsme věděli, co děláme.

Když finále porovnáme se semifinále s Francií, která byla hlavním spolufavoritem turnaje. Bylo právě to semifinále nejtěžším zápasem v cestě za titulem?
Oba dva zápasy byly důležité. My jsme chtěli vyhrát zlato, šli jsme si za svým cílem, museli jsme porazit každého a to se nám povedlo. S Francií to byl těžký zápas, ale pořád jsme to museli potvrdit v tom finále, takže oba ty zápasy byly hrozně těžké.

Můžete z pozice trenéra zhodnotit individuální výkony hráčů? Na kom to nejvíce stálo?
Já bych pochválil celou první lajnu. Pochválil bych i druhou a třetí. Pokud mám zmínit jednotlivce, tak výborně hrál Evža (Milan Bláha), který nás hodně držel tím, že často střílel a dával góly. Ale musím říct, že celý tým byl výborný. Nebylo by fér někoho vyvyšovat na ostatní.

Je těžké hráče, kteří mají za sebou spoustu úspěchů, jak v inline hokeji, tak i v ledním hokeji, motivovat pro takovýto turnaj, který se už hraje více či méně hlavně pro zábavu?
Na tenhle turnaj my najdeme motivaci vždycky! Hrozně se na něj každý rok těšíme. Po roce se všichni na čtyři dny potkáme snažíme se si to udělat co nejzábavnější. Zajdeme na pivo, pokecáme o životě a o tom to je. To je důvod proč tenhle turnaj máme tak rádi. Je to hodně přátelské prostředí. Jsme dobrá parta v rámci týmu, ale navíc tady má každý kamarády i z jiných států. Ať je to Slovensko, Francie, Itálie ale i Austrálie. Všichni se známe, zdravíme se, vyprávíme si zážitky za uplynulý rok a hodně se u toho i nasmějeme. O tom to je a v tom je to krásné.

Loni v Praze Češi měli dvě mužstva. A a B. Mohlo letošnímu týmu prospět, že byl takovým zdravým mixem hráčů z obou těch loňských týmů?
To si nemyslím. V Česku je hodně výborných hráčů. Příští rok bude i druhá kategorie od 45 let a my s tím nemáme problém, abychom postavili jeden tým nad 38 a druhý nad 45 let. Bude to o to pro nás lepší, že budeme ještě větší partička a moc se na to těším.

Těžko věštit budoucnost na rok dopředu. Ale myslíte, že tým může obhájit zlato i příští rok v italském Bolzanu?
Nám dorůstá spousta kvalitních hráčů, kteří už příští rok budou moct hrát a ta výkonnost půjde nahoru. Všechny mančafty letos omladily a bylo to znát. Každý si přiveze nové hráče, kteří mají třeba 37 let, ale jelikož v daném roce dosáhnou 38, tak už můžou hrát. A tímhle omlazením se zrychluje i hra. I z tohoto důvodu vítáme tu druhou kategorii nad 45 let.