Český inline potřebuje vlastní halu, říká Tomáš Würtherle

Na úvod bych se zeptal, jak hodnotíte veteránské mistrovství po organizační stránce? Můžete to porovnat s loňským pražským šampionátem?

Organizační stránku bych raději už neřešil. Moc se to zkrátka nepovedlo a byli jsme zklamaní. Jsem rád, že si to Němci uvědomili a že se nám přišli omluvit. Takže omluvu beru a víc bych to nerozebíral. Ta pověstná německá disciplína tady zkrátka nebyla. Samozřejmě mě to mrzí v porovnání s tím, co jsme pro ně udělali v Praze, ale jak říkám, už bych se v tom nevrtal.

Byla chyba v tom, že organizátoři nevynaložili potřebné úsilí nebo byl problém po finanční stránce?
Já myslím, že v tom úsilí. Nemyslím si, že by byl problém ve financích, ale spíš v tom, že tu organizaci celkově podcenili a nedali tomu to, co měli.

Když pomineme organizaci, tak předpokládám, že se sportovní stránkou panuje spokojenost?
Z naší strany určitě ano. I když vždy máme ty nejvyšší ambice, tak nám chybělo několik skvělých hráčů, které jsme tady chtěli. Ten mančaft nebyl úplně ten nejsilnější, jaký si dovedeme představit, ale o to víc nás to těší. Tým si sedl a po sportovní stránce jsme všichni odmakali parádní turnaj. Co se týká kvality ostatních týmů, tak se potvrdilo to, co jsem říkal už loni v Praze. Tedy, že kvalita se rapidně zvedá a týmy se vyrovnávají.

Příští rok má být zavedena i kategorie 45+. Jak je na tom český inline hokej? Má dostatečné kapacity na to, aby postavil tým i v této kategorii?
Já si myslím, že problém nebude. Kluků, kteří mají zájem jezdit, je hodně. Pokud kategorie bude, tak se nebojím, že bychom tým nepostavili.

Přece jen cesta na Mistrovství světa je velice nákladná. Mohla by si inlinová asociace dovolit financovat cestu na turnaj pro další tým navíc?
Na veteránské turnaje nás ministerstvo nepodporuje, takže je to v režii kluků. Všechno si platí sami. Je to o tom, kdo chce jet. A vzhledem k tomu, že kluci chtějí jet, tak si to i rádi zaplatí.

Jaký je klíč k nominaci? Berete výhradně hráče se zásluhami v inline hokeji? Vím, že seniorské mistrovství hrává spousta hvězd ledního hokeje. Za všechny zmíním Aleše Hemského. Je šance, že i on se někdy na tomto turnaji objeví, nebo vozíte vyloženě „inlinové srdcaře“?
My se vždycky snažíme sem dostat i nějakou tu hvězdu. Třeba loni nám chytal Dušan Salfický. Jezdí s námi Karel Plášek, který má za sebou v hokeji spoustu let na vrcholné úrovni. Těch mimořádně kvalitních hráčů letního hokeje je mezi námi spousta. Vybírat se snažíme stále ještě aktivní hráče, tak abychom dodrželi pravidlo 38+. Samozřejmě, že tam musí být kvalita, ale hlavní kritérium, na kterém si zakládáme, je, abychom byli super parta. To je základ všeho. Asi by se našli i hráči, kteří by mohli být lepší a měli i zájem jet, ale podstatou je parta, která už se tady tvoří několik let.

Co říkáte na australskou raritu? Mají to všude nesmírně daleko a stojí je to oproti ostatním neúměrnou spoustu peněz. Přesto jezdí!
Oni jsou kapitola sama pro sebe a já před nimi smekám. Jsou to pořád více, méně ti samí kluci, stojí je to spoustu úsilí i peněz a stejně každý rok přijedou. Smutné je, že existují mužstva jako Francie, která na nich chce nahánět skóre a nasázet jim 25 gólů. My jsme ten zápas pojali tak, že jsme chtěli, ať si ho užijí i oni a dají si taky nějaký gól. V podstatě, když ten gól dali, tak nás to těšilo úplně stejně, jako je. Hrášek (brankář Petr Hrachovina) na nás byl sice trošku naštvaný, že jsme ho v tom nechali, ale my jsme rádi, že ty góly dali, protože, jak nám řekli, pro ně to byla neskutečná radost a čest, že dali Čechům branku. Nám nejde o to, jim nasázet třicet gólů, ale o to, aby oni si to taky užili. Samozřejmě, že je nemůžeme nechat vyhrát, ale jde o to mít k soupeři úctu. Já před nimi smekám a jsem rád, že jezdí.

Říkal jste, že Australany to stojí každoročně spoustu peněz. Objevila se tady férová myšlenka uspořádat mistrovství v Austrálii. Ale bylo by to pro evropské týmy reálné, aby se tam dopravily? Můžou si to dovolit například čeští hráči, kteří si vše hradí sami?
Reálné to je! My na to čekáme jako na smilování boží, do Austrálie se moc těšíme a už tam konečně chceme!(líčí nadšeně) Ale já jsem se s Australany o tom bavil loni a oni bohužel nemají prostředky na to, aby turnaj zorganizovali. Nejsou to sice takové náklady jako na seniorské mistrovství, ale přece jen to stojí dost a oni na to prostředky bohužel nemají. Nicméně bychom všichni byli rádi, kdyby se to povedlo. Neříkám, že bychom tam měli ten nejnašlapanější a nejkvalitnější tým, ale určitě bychom dali dohromady partu lidí, kteří by si byli schopní to zaplatit a do Austrálie by odletěli. Možná bychom i našim manželkám mohli vrátit ten čas, který trávíme na hokeji a vzali bychom je s sebou, ať si taky něco užijí.

Nechme stranou veterány, kteří už pro republiku hodně dokázali v minulosti a své kvality prokazují dále. Ale jak je na tom český inline po stránce mládeže? Daří se rozšiřovat základnu nebo stále spoléháte zejména na hráče, které vyprodukuje lední hokej?
Bohužel situace je stále taková, že jsme závislí na ledním hokeji. Nemáme vlastní zázemí a nemáme vlastní plochu. Já už se tři roky snažím sehnat nějaké dotace na to, abychom mohli postavit vlastní halu, kde bychom mohli celoročně hrát a vychovávat mládež. Myslím si, že mládeži se v současnosti daří, soutěží i hráčů přibývá, ale jedinou vadou je to, že jsme stále závislí na ledním hokeji.

Je do budoucna vůbec reálné, aby se povedlo tyto dva sporty oddělit, aby inline nebyl pouze jakýmsi výplňkovým sportem pro lední hokejisty?
Když si vezmu současnou seniorskou reprezentaci, tak už tam jsou kluci, kteří celou sezónu hrají jen inline hokej. Začínali sice samozřejmě na ledním hokeji, ale nyní se živí inline hokejem. Ať to jsou Šebek, Šimo nebo další, tak zkrátka hrajou inline za peníze třeba ve Francii nebo někde jinde. Už se nedá říct, že bychom byli závislí na ledních hokejistech, protože tihle kluci tvoří kostru toho týmu a ten tým táhnou.
Ale rozvíjet inline hokej samostatně je velice těžké a odvíjí se to od toho, co jsem říkal – Nemáme vlastní halu. Pokud nepostavíme halu, nebo nezískáme prostory, ve kterých budeme moct fungovat celoročně, tak se to změnit nepodaří. Myslím, že jsme v posledních letech odvedli spoustu práce, stabilizovali jsme soutěže a teď bude naší prioritou vytvořit si potřebné zázemí.